Historie

Nejstarší obrázky harf pocházejí z Mezopotánie a Egypta. Měly různé tvary a velikosti, ale nejčastěji se skládaly z hlavního těla a ramene ohnutého podobně jako luk. Struny se dělávaly z vlasů, žíní, rostliných vláken.
Z Cyklád (2500 př.n.l.) zase pochází velké množství sošek muzikantů hrajících na nástroje podobné harfám, ale často u nich není jasné jestli jde o lyru nebo o harfu.
V Evropě už se objevují první harfy se sloupkem, i když se neví, kdy přesně se začal používat. Poprvé jsou zaznamenány v 9 století v Utrechtském Psaltáři. Většinou šlo o zpodobnění krále Davida. Objevují se také obrázky harf ve skotsku na piktských kamenech - nejvíce na východním pobřeží.
Z 10 a 11. století jsou známy už ilustrace v nichž mají harfy větší a hlubší tělo a okrouhlé rameno. Na skotských kamenných rytinách se objevuje podobný tvar a z tohoto století jsou i nejstarší dochované obrázky irských harf v rukopisech a na zdobených křížích. Všeobecně se předpokládá, že harfa tak jak jí známe dnes se objevila dříve ve Skotsku.
O něco později ve 12 století už se v knihách objevují iluminace harf s dokonalejším tvarem. Krk je teď uhnutý do křivky, aby se zkrátily střední struny. Geraldus Cambrensis se zmiňuje, že Irové hrají na harfy s bronzovýma strunama.
Samotné slovo "harfa" pochází z anglo-saských a starogermánských slov jejichž kmen znamená cosi jako brnknout nebo trhnout a používá se jen pro trouhelníkový tvar harfy - tj. se sloupkem.